"Důležité je přesvědčit sama sebe, že krásná jste už nyní...
Jakmile se Vám to podaří, začnou tomu věřit i ostatní."

Victoria Moranová v knize "Život jako v bavlnce"

Milé dámy,

doba dovolených je opět tady. Právě teď možná sedíte nad katalogem a vybíráte cílovou destinaci, kde jste ještě nebyla a zasníváte se nad tím, co všechno jste prožily minulé léto.

Já takhle vzpomínám na dovolenou v Paříži, kam jsem vyrazila se svou tetou. Začalo to jednoho krásného dne kdy jsem si koupila knížku Francouzsky 15 minut denně (nutno podotknout, že 15 minut to opravdu nezabralo). A tak jsem naplánovala datum a místo dovolené, abych takto nově nabyté znalosti (5 lekcí francouzštiny) uplatnila...

Hladké přistání jsme ohodnotili celoletadlovým potleskem. Po vyzvednutí kufru jsme se chtěly vydat vstříct velkoměstu. Bylo třeba nejdříve koupit jízdenku z letiště do City. Vyskytly se ovšem menší potíže, především jazykové, a tak, mírně zmateny, jsme si koupily lístek jen na další stanici Antony. Tento problém jsme však rychle vyřešily. Dorazily jsme do hotelu a hned se vydaly na procházku po Montmarteru. Zasáhl nás však prudký liják. Utíkaly jsme se někam schovat, ale než jsme doběhly pod střechu, byly jsme promočené až na kost. Deštník jsme sice měly, ale odnesly to naše boty. Budiž jim polička lehká. Když začalo mrholit, rozhodly jsme se, že budeme pokračovat směr Sacré Coeur. Vede na něj slavné, myslím, že aspoň kilometrové schodiště. Hned po výstupu jsme se kochaly zaslouženým výhledem na město, když v tom se mě teta zeptala, kterým směrem je jako "Eifellka“. Tak jsem jí ukázala, že na pravo, přičemž mě, nezkušenou, teta opravila typickým: „Kočenko, tak to asi těžko, ta správná je totiž na levo.“ (Teto, mrakodrap Montparnasse je sice podobný, ale...). Velmi rychle jsme Montmartre prošly a poučeny mapou začaly jsme se ubírat více jižněji, abychom se dostaly konečně do toho City. Prošly jsme krásným parčíkem, myslím že to bylo na Rue Houdon, kde jsme si vytipovaly náš příští hotel. Když jsme se zastavily, kvůli focení, těsně za tetou spadla nějaká paní. Upozorňuji, že to byla francouzka. Když jsme ji zvedaly, teta ji česky utěšovala a krásně se ji zeptala: „Nemáte něco 'broke'?“

Bylo by toho ještě moc na vyprávění, ale to až příště. Musím říct, že i přes všechny trable to byla krásná dovolená - aspoň je na co vzpomínat, ne?

Připomněla se i Vám Vaše nejDovolená?

Taťána.